Skrytá architektura našeho života

29. 01. 2015 20:20:53
Je to jen pár dnů, co jsem se naposledy procházel kousek za chalupou v krajině, kterou nepřestávám obdivovat. Je to vždy stejné. Jedna vlnka kopce přechází v druhou, spojuje se s loukou, lesem, polem i cestou a vytváří, alespoň pro mne, dokonale čistou tvář. Harmonii „čehosi“, co se mne hluboce dotýká. Procházím zde často okolo stromu, kterému říkám „král“. Je totiž tak velký, že ho beru jako vládce toho lesa. Toho, kdo to tu zná. Vedle sebe má i „královnu“, ale ta není tak velká a nedělá ani tak velká gesta. Drží se stranou od všeho dění, naslouchá, šeptá, stojí svému vladaři po boku a nikdy ho nenechá napospas. Myslím, že ten král strom dobře ví, co má doma v lese u cesty vedle sebe za poklad.

Často zůstávám ještě chvilku stát a poslouchám vítr. O čem bude asi vyprávět? Kam asi letí a kde se prohání? Beru hlínu do dlaně a pomalu pouštím na zem prach, abych zjistil jeho směr. Čichám si k té trošce ve své dlani. Je chladná, a přesto voní. Nakonec si znovu stoupnu a opět zírám. Kde se tady bere ta nádhera? Jak to, že se tu cítím tak dobře? Je to mnou anebo tou přírodou? Chvíli pochybuji, zda je to jen moje vidění anebo ryzí skutečnost.

Může být pod nulou, může být bláto, dokonce může i pršet a foukat a přesto jdu. Něco mi říká, že to bude stát za to, a když budu mít štěstí, uvidím červánky nad Sechovem. Není divu, že vždy přicházím zpátky domů s úsměvem a dobrou náladou. Naprosto spokojen a přesto se znovu ptám? Kdo stvořil tuto nádheru? Kdo tak elegantně kdysi zasázel stromy podél úvozu? Kdo dokázal tak libozvučně souznít s přírodou? Vždyť jsem jen deset minut z města, tam za kopcem je už vesnice, tady stavení, udusaná cesta a velký lán, a tady dokonce stará, rozpadlá kaplička s pomuchlanou panenkou Marií na zdi.

Ó, moudří to byli naši předci. Ó, moudří jsou lidé, kteří dovedou cítit. Nechávají krajinu dýchat, nechali ji, aby se nepřestala dotýkat nebe. Aby společně s nebem vytvořila prostor, který dokáže člověka zadarmo nasytit.

Tak to je pro mne síla, když krajina protne nebe. Když člověk tvoří a pochopí tyto dvě síly, které dohromady pojí to, čemu říkám „krása“. Protože pro mne je krásné vše, co je v souladu, co tvoří most harmonie těch dvou velikánů, země a nebe zároveň.

I naše díla a stavby mohou vznikat na prodloužených pažích krajiny a svými vlasy lechtat nožky nebe. A umíme to vůbec vidět? Toužíme po tom nebo se raději vyhýbáme střetu s tím, po čem prahne naše duše a co vlastně tvoří naší vlastní podstatu? Kontaktu s tím, co nám bourá moderní vzorce bytí a co by nás muselo definitivně změnit.

Ve svém zaměstnání vidím mnoho architektonických projektů, které krásně vypadají. Rozuměj tím „na papíře“, v tabulkách a grafech. Krásné barevné excelovské sešity, nebeské linky stavebních výkresů, libozvučné popisy naplňujících se snů. A tyto sny jsou velmi efektivní, profesionálně řízené, ziskové, lukrativní a dobře prodejné. Dobře lakované propagační materiály nešetří emocemi a slovy jako „luxusní“, „ekologické“, „moderní“, „nízkonákladové“, a přídomky typu „u lesa“, „v remízku“, „u studánky“, „na samém okraji přírody“ a dalšími dech beroucími přirovnáními, které slibují vysněný ráj na zemi. Rád a často tehdy zkoumám sám pro sebe, jak asi uvažují lidé, kteří stavějí tento dům či daný objekt? Co je motorem jejich činnosti? Utvářejí prostor, ve kterém sami žijí? Stavějí na klíč pro potřeby někoho jiného nebo stavějí s nadšením pro cosi syntetického a neživého? Myslím tím pro vidinu úspěšně prodaného ziskového projektu a posléze tedy pro vidinu svého dokonale zabezpečeného a bezstarostného osobního života.

Sami tito „architekti“ a vlastně my lidé, kteří jsme „architekty“ svých vlastních životů máme sny o své budoucnosti a svém životě, který bude někde v harmonii a kráse, tudíž v kontextu výše napsaného, někde v náruči „krajiny“ a pod peřinou „nebe“. Jak ale absurdní jsou ve skutečnosti naše činy! Je to, jako bychom byli běžci, kteří se vlastníma rukama natahují po vysněném cíli a zároveň ho ještě dříve vlastníma nohama pošlapou.

Naše srdce chtějí čisté ideály, ale naše jednání je špiní. Procházím-li velkoměstem nejednou moderní ulicí, vidím, jak naše vlastní stavby brání rozhledu. Prostor se krátí stejně tak, jako nás omezuje krátkozraké myšlení a kalkul. Ve městech není vidět obzor, není vidět krajina a přestává být vidět nebe.

Rovněž ani v „architektuře“ lidského života není dobrý výhled a není snadné vidět obzor naděje. Všechny stěny našeho světa se stávají uzavřené, pokryté naší syntetickou realitou, která bez krajiny a nebe, chceš-li bez země a boha, nemá žádný smysl.

Tak ale co s tím, tak smutně to přeci končit nemůže! To by vůbec nedávalo žádný smysl v jinak tak dokonalém vesmíru. Jistě, že ne. Záchranný projekt existuje! Každý člověk ho nosí u sebe přesně tam, kde se kříží horizontála s vertikálou, totiž v samém srdci sebe sama. Přesně v tom místě, na které tak často v našich životních projektech zapomínáme...

Kaplička
stromy
řeka
cesta

Autor: Martin Zuran | čtvrtek 29.1.2015 20:20 | karma článku: 12.34 | přečteno: 373x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Milan Smrž

Otevřený dopis k referendu o větrných turbínách v Líšťanech u Loun

Dne 22.března proběhlo v obci Líšťany na Lounsku referendum o výstavbě větrných elektráren. Jen třetina hlasovala pro. Doufejme, že občané za dva roky názor změní. Nebo budeme raději spoléhat na drahou jadernou energii?

24.3.2024 v 9:47 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 538 | Diskuse

Milan Smrž

Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

3.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 6056 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Baterky, kam se podíváš

Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.

3.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 342 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?

Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.

1.3.2024 v 8:21 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 293 | Diskuse

Vašek Brynda

Co je eko kůže a proč je pravá kůže ekologičtější?

Není to tak dávno, kdy se na trhu objevily pojmy, jako je eko kůže a veganská kůže. Mnoho lidí znejistělo a začalo považovat pravou kůži za neekologickou, a naopak slepě opěvovat tyto nové materiály. Jak je to ale skutečně?

19.2.2024 v 13:03 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 436 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 518
Autor je Člověk :-). Zajímá se otázky života a smyslu lidské existence, lidství a hledání hodnot trvalého štěstí. Pracuje v ČSOB a je zakladatelem Sdružení Otevřených Srdcí.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...